csbot-prototype/documentation/18-ticketovaci-system.md

Ticketovací systém

Jak se z události stane ticket, jak se k němu navěsí další, a co se z toho dá vyčíst. Model práv a typů je v 17-nastaveni-a-prava.md.

Ticketem se může stát jakákoliv událost

Vstup je jeden veřejný endpoint na firmu:

POST /webhook/ticket/<token>

Token patří firmě, ne automatizaci. Založit ticket má jít i bez toho, aby se kvůli tomu stavěl strom. Adresu najde ten, kdo spravuje napojení, na GET /api/dashboard/intake; přegeneruje se POST /api/dashboard/intake/regenerate a stará okamžitě přestane platit.

Tělo:

{
  "externalId": 3,
  "source": "eshop",
  "event": "order.created",
  "subject": "Objednávka 3",
  "typeId": "tt_order",
  "fields": { "orderNumber": "3", "orderTotal": 2450 },
  "tags": ["vip"],
  "payload": { "cokoliv": "co se má uložit celé" }
}

Povinné není nic kromě těla samotného. Chybí předmět? Použije se popisek nebo typ události. Neznámý typeId? Zahodí se a zaloguje, ticket vznikne bez typu - odmítnout celou událost kvůli překlepu v jednom poli by znamenalo ztrátu dat.

Externí ID a navěšování

externalId je ID u odesílatele, typicky číslo objednávky. Je unikátní v rámci firmy, ne globálně: dvě firmy můžou mít objednávku číslo 3 a nesmí si o sebe zavadit. Firmu určuje token v adrese.

Když už ticket se stejným externím ID v té firmě je, událost se na něj navěsí místo založení druhého:

POST /webhook/ticket/<token>  {"externalId": 3, "event": "order.created"}   -> 201, vznikl TK-4822
POST /webhook/ticket/<token>  {"externalId": 3, "event": "email.sent"}      -> 200, doplněn TK-4822
POST /webhook/ticket/<jiná firma>  {"externalId": 3}                        -> 201, vznikl TK-4823

Číslo a řetězec jsou tentýž klíč: odesílatel pošle 3, my držíme "3". Jinak by 3 a "3" byly dva tickety a nikdo by nepoznal proč.

Bez externalId se vždycky zakládá nový ticket. Hádat podle předmětu by slučovalo věci, které spolu nesouvisí.

Událost není řádek logu

Dvě různé věci, které se snadno pletou:

	Co to je	Kde se bere
Událost	fakt zvenku, celá přijatá data	poslal odesílatel
Řádek logu	naše stopa toho, co se dělo uvnitř	zapsala aplikace

Události se ukazují na detailu ticketu nad logem a dají se rozbalit na celý přijatý JSON. Když se někdo ptá, proč ticket vypadá takhle, je to jediná odpověď. Drží se jich nejvýš 200 na ticket, starší se odmazávají - nekonečně rostoucí ticket by při každém zápisu přepisoval víc a víc dat.

Co se u ticketu měří

Aby šlo říct, kdo kolik odbavil a komu to nejde, nestačí počítat vyřešené. Ticket proto nese:

Pole	Kdy se zapíše	K čemu
firstResponseAt	při prvním přiřazení, komentáři nebo změně stavu	jak dlouho zákazník čekal na reakci
resolvedAt	při přechodu na vyřešeno	doba řešení
resolvedById	tamtéž, je to ten, kdo ho měl u sebe	komu se vyřešení připíše
reopenCount	při návratu z vyřešeno	kolikrát to hotové nebylo

firstResponseAt se zapisuje jednou a nepřepisuje. Je to okamžik, kdy zákazník přestal čekat. Kdyby se přepisoval při každé změně, měřil by poslední dotek, což je úplně jiná veličina.

reopenCount je záměrně vedle počtu vyřešených. Samotný počet vyřešených odměňuje toho, kdo tickety zavíral předčasně.

Výkon řešitelů

Widget Výkon řešitelů (panel.agents) a detail osoby ukazují za 30 dní:

• odbaveno - kolik vyřešil,
• ve frontě - kolik má právě teď,
• doba řešení a reakce - mediány,
• vráceno - kolik se mu jich vrátilo,
• nejstarší - co mu leží nejdéle.

Medián, ne průměr: jeden ticket zapomenutý přes dovolenou by průměr úplně rozhodil. Fronta se počítá vždycky celá, bez ohledu na období - leží tam bez ohledu na to, na co se zrovna díváme.

Čísla počítá getAgentStats v src/data/ticketStore.ts a používá je widget i detail osoby. Kdyby si je stránka počítala sama, na dvou místech by vyšlo něco jiného.

Pohledy

Stránka	Co ukazuje
Tickety	seznam s filtry, tabulka nebo dlaždice
Detail ticketu	obsah, události, log, akce, typ, tagy, řešitel, skupina
Lidé	řešitelé firmy a jejich vytížení, tabulka nebo dlaždice
Detail osoby	její výkon, co má u sebe, co naposledy vyřešila

Přepínač pohledu je jedna komponenta (components/dashboard/ViewSwitch.tsx) a používají ji obě stránky se seznamem.

Widgety nad daty i nad konektory

Widget je dvojice: render (jak se to kreslí) a source (odkud jsou data). Zdroje:

Zdroj	Co dělá
ticketCount	počet ticketů podle filtru, volitelně seskupený
ticketList	seznam ticketů
ticketSeries	časová řada
workload	kdo co má u sebe
agentStats	výkon řešitelů
connector	data z napojené služby

Zdroj connector zavolá tentýž skript, který používá krok automatizace i akce na ticketu, a z výsledku vezme, co je v path. Widget nemá vlastní cestu k cizí službě - jinak by se chovala jinak než zbytek aplikace.

{
  "kind": "connector",
  "serviceId": "idoklad",
  "operationId": "find-issued-invoice",
  "connectorId": null,
  "inputs": {},
  "path": "total",
  "ttlSec": 300
}

Výsledek se drží v mezipaměti (ttlSec, nejméně 30 s). Bez toho by každé otevření přehledu znamenalo volání cizího API za každou dlaždici, a to má limity a někdy se za něj platí. U dat z konektoru se vedle čísla ukazuje jejich stáří a jestli jsou z mezipaměti.

Data všech dlaždic chodí jedním requestem (POST /api/dashboard/widget-data). Widget, který selže, hlásí chybu na své pozici a celou, nezkrácenou - jeden rozbitý zdroj nesmí zhasnout celý přehled.

Kde se co definuje

Akce a widgety nejsou v nastavení. Je to definice toho, co aplikace umí, stejná úroveň jako automatizace, a mají vlastní záložku:

Záložka	Co tam patří
Automatizace	stromy, které běží samy
Akce	tlačítka na ticketu, tělo je tentýž strom
Widgety	dlaždice na přehled
Nastavení	firmy, lidé, role, typy ticketů, audit

Tělo akce se skládá stejným editorem jako automatizace. Místo karty spouštěče je karta "spouští člověk tlačítkem na ticketu" a parametry, na které jde v krocích odkazovat, jsou údaje ticketu plus vlastní pole jeho typu. Ty počítá server (GET /api/dashboard/settings/actions/:id/scope), aby si klient nedělal druhý seznam, který se časem rozejde.

Co zatím nejde

Uložený strom se nevykoná - chybí runtime, stejně jako u automatizací. Akce s jednou operací běží, protože ta se dá poslat rovnou do skriptu. Popis toho, jak má runtime vypadat, je v 10-runtime-a-kapacita.md.

Externí ID hlídá jedinečnost v paměti procesu. Nad databází k tomu patří částečný unikátní index na dvojici (tenant_id, external_id), aby to platilo i při běhu na víc strojích.